Domov sociálních služeb Skřivany

Humanizace a deinstitucionalizace

 

.    Ústav sociální péče ve Skřivanech, jakožto předchůdce dnešního Domova sociálních služeb Skřivany, patřil vždy k těm pokrokovým zařízením v této oblasti. Velkou zásluhu na tom měla i dlouholetá ředitelka zařízení, paní Mgr. Hana Svobodová, která ústav vedla v letech 1969 – 1989. Ústav nikdy nebyl uzavřeným zařízením na konci světa. Klienti ústavu se již tenkrát věnovali pracovní rehabilitaci – práci pro několik firem, ústav organizoval mnoho sportovních a kulturních aktivit, byla navázána funkční spolupráce s Okresním svazem invalidů v Hradci Králové, v ústavu brzy pracovala odbočka Sdružení pro pomoc mentálně postiženým a zformovalo se rodičovské sdružení na podporu aktivit uživatelů.

.    Paní ředitelka Svobodová již tenkrát prosazovala myšlenku, že děvčata, žijící v ústavu, nemají být ochuzena o nic z toho, čím žijí všichni ostatní.

.    První kroky pro humanizaci sociálních služeb v dnešním pojetí, tzn. zejm. deinstitucionalizaci původního ústavu a postupné rozptýlení uživatelů do více objektů, byly v našem zařízení zahájeny již v roce 1992. V tomto roce byl na jaře otevřen nový pavilon, dislokovaný v tehdejší Revoluční ulici (dnes ul. Dr. Vojtěcha). V tomto pavilonu našlo ubytování 28 děvčat, která původně žila na zámku, jehož ubytovací kapacity tímto poklesly z původních 90 lůžek na 72 lůžek. Ubytování v tomto pavilonu bylo moderně řešeno způsobem malých buněk – dvou dvoulůžkových pokojů se společným sociálním zázemím.  V tomto objektu byly zřízeny i dvě třídy pomocné školy pod patronací Zvláštní školy v Novém Bydžově, kam docházely uživatelky povinné školní docházkou. S postupným poklesem těchto počtu školou povinných uživatelek v  zařízení byla posléze provozována jen jedna třída, a poslední žákyně již naopak několik let dojížděly samy do školy v Novém Bydžově.

.    Dalším krokem při humanizaci služeb bylo provedení rekonstrukce podkrovních prostor zámku v roce 1998, kde následně našlo zázemí 8 uživatelek, opět již jen ve dvoulůžkových pokojích.

.    V roce 2000 – po provedené rekonstrukci budovy chráněných dílen a přesunu administrativy zařízení ze zámku do těchto nových prostor – byly zadaptovány takto uvolněné prostory na zámku na další čtyři dvoulůžkové pokoje, umožňující vyšší komfort a kvalitu bydlení uživatelů.

.    Jako další krok na cestě k humanizaci zařízení byla v roce 2004 provedena rekonstrukce uvolněného zaměstnaneckého bytu na chráněné bydlení pro 4 uživatelky. Počet uživatelek žijících na zámku se tak snížil na 58 osob. I tak ale stále ještě některé uživatelky žily na osmilůžkových pokojích, kde se jen těžko dalo mluvit o určitém soukromí.

.    Velkým mezníkem v dalším procesu humanizace a deinstitucionalizace našeho zařízení byl rok 2007, kdy byly dokončeny 3 domky na ulici Dr. Vojtěcha, každý s kapacitou 12 osob.  Do nich se nastěhovaly uživatelky z pavilonu v této ulici a dalších 8 uživatelek ze zámku. Jako součást tohoto nově vznikajícího areálu byl zde zároveň otevřen pavilon „D“ pro denní socioterapeutické aktivity.

.    Po dalších dvou letech výstavby byl v tomto areálu otevřen pavilon „E“ s kapacitou 30 lůžek. Počet uživatelů ubytovaných na zámku se tímto krokem dostal na úroveň 20 osob.